Rychločtení a rychlostudium – minimum pro každého

Jak se profesionálně informovat aneb rychločtení?

V určitých situacích – zdaleka ne ve všech – potřebujeme na pracovním textu udělat optimální
kompromis mezi vynaloženým časem a důkladností informace. Pak se může hodit rychločtení. Jakmile se potřebujeme seznámit s novými věcmi, pak se potřebujeme učit – zvládneme-li rychlostudium, přežijeme.

Zde je jeho minimum pro každého:

1. Pojímejme každý text jako úžasně zajímavý.

U přirozeně emočně zajímavých textů to jde samo (pro někoho parciální derivace, pro jiného drby „kdo s kým“). U textů nepříjemných, nudných, příliš rozsáhlých či podobně negativních, kde nevýhody z čtení (věnovaný čas a nervy) jsou větší než nevýhody z nečtení (unikne nám určitá informace) – tam prostě nečteme. Znejisťuje to a bolí – ale bolí méně než rozhodnutí „číst“.

Život je přece kompromis a častá volba menšího zla. U textů velmi negativních a naprosto nutných k přečtení se radujme nad tím, jakou úlevu pocítíme, až to budeme mít za sebou. Mysleme na to, zvýšíme tak svou chuť – a půl je hotovo.

2. Před čtením mobilizujme v mysli své předchozí znalosti o tématu četby.

Toto se velmi podceňuje, přestože je to jedna z nejsilnějších zbraní rychločtenáře. Kdo se připraví, ten nemusí v textu s překvapením zjišťovat, o čem to je, ale v pohodě a rychle zpětně poznává, že „svět je stále stejný“.

3. Snažme se vytvořit si pro četbu co nejklidnější podmínky.

Čtení není o nic méně důležitá činnost než jednání. Vytvořte atmosféru na pracovišti, kde se bude brát za samozřejmé nejen „nerušit, teď mám jednání“, ale i „nerušit, teď mám důležité čtení“.

4. Při rychločtení si zvykněme číst tiše a bez ukazovátka.

Naše byť neslyšné pohybování rtů nebo i ukazování rukou či tužkou v textu se hodí pro rychlo studium – u rychločtení zdržuje.

5. Zrno hlavní myšlenky od plev nepodstatného oddělíme starořímskou otázkou „Cui bono?“.

Komu to slouží? Co chce kdo textem dosáhnout? Jaký problém se v textu řeší a jaký přínos právě toto autorovo řešení nabízí.

6. Vycvičme si široké zrakové rozpětí (periferní vidění).

Oči se nám pak na každém řádku zastavují méně krát (ne třeba sedmkrát, ale třikrát na běžném knižním řádku), mozek vnímá obsah po větších a smysluplnějších celcích. Po skupinách slov místo po jednotlivých slovech. Pro mozek je to takové blaho a úleva, jako když jsme ve třetí třídě definitivně přešli od slabikování ke čtení po celých slovech. Právě toto je ten jediný možný způsob zrychlování čtení, při němž nedochází k povrchnosti četby, ale naopak k větší myšlenkové hloubce.

7. A když nám přece jen nějaká informace unikne, nevracejme se zpět ale snažme se domyslet si ji z dalšího textu.

Na 80 procent se tam v jiné podobě objeví znovu. Nezapomínejme, že rychločtení není všechno. Don´t worry. Zachovejte klid a rozvahu.

Pokračování: Zvládni rychlostudium, nebo v konkurenci odpadni.

Zdroj a obrázky: www.google.com, www.gruberteam.cz, pixbay.com, archiv